Po týdnu jsem se konečně dostal k napsání průběhu zápasu. Za to aspoň napíšu o čtyři řádky víc, ať se to čekání vyplatí. Ve Vestci na nás čekal kromě domácích umělý povrch s pískem. Od letošního jara se hřiště schovalo do nové haly, která umožnuje mít v létě otevřený bok na stranu k fotbalovému hřišti. A tak lze sledovat hru v hale z venku a naopak. Venku bylo opět velké vedro, tak se zastřešení haly nakonec všem hodilo. Pobyt v hale byl určitě příjemnější než pobyt venku na sluníčku.  Ale na druhou stranu je hra omezena výškou stropu a konstrukcí haly. Já osobně jsem hrál ve Vestci poprvé na tomto povrchu. Vloni jsem byl na dovolené a předtím hrál Vestec nižší okresní soutěž. Určitě je hra na tomto povrchu o zvyku. Já osobně si připadal jak na bruslích. Do první trojky jsme postavili místo Martina Páva tentokrát Roberta Neumanna. Ten totiž potřeboval své zápasy co nejdříve odehrát a odjet na turnaj, kde na něj čekali. A jelikož Milan Souček neměl ještě připravenou ortézu, tak nastoupil místo něho Libor Souček. Zápas se rozehrával pomalým tempem. Robert se seznamoval s hřištěm a zpočátku se bál silněji udeřit, aby nepodklouzl. Hodně balónů zakončil svým typickým kraťasem. První set se tahal bod za bodem. Až v druhé polovině setu jsme získali náskok a ten jsme už udrželi. První set 10:7. V druhém setu to vypadalo podobně jako v prvním, jen s tím rozdílem, že náskok získal soupeř, ale nám se nepříznivý stav povedl otočit posledním možným míčem. Robert zablokoval smeč soupeře a tak jsme vyhráli i druhý set, tentokrát nejtěsnějším výsledkem 10:9. Do dvojek nastoupil Milan s Martinem. Proti slabší dvojici soupeře se blýskli bezchybnou hrou na útoku díky excelentnímu příjmu. Pak nebyl problém, aby Martin nebo Milan vítězně zakončoval z dobře umístěné náhry u saka. Ovšem soupeř také bodoval, protože kluci v poli balóny nechytali. Po prvním setu 10:8, byl druhý set již jednoznačnější a kluci se stejnou dobrou hrou na příjmu a saku ještě zlepšili i pole, což se projevilo na výsledku 10:4. V druhých dvojkách Robert N. s Liborem S. proti silnější dvojce domácích také předvedli jistý výkon a s výsledkem dvakrát 10:6 vybojovali třetí zápasový bod pro nás. Do vložky jsme poslali z první trojky opět Roberta, aby poté již mohl odjet na turnaj. K němu nastoupil Milan S. a Martin P. Kluci hráli na dva smečaře, ale spíš už více zkoušeli. Zvláště poté co první set vyhráli 10:6. Ve druhém setu už vedli 9:6, ale svou hravostí o set přišli. Ve třetím setu už výsledek pohlídali 10:7. Zápas byl tedy po čtyřech zápasech rozhodnut.  Do odvetných dvojek nastoupil Robert Fišer s Jardou Svobodou. Pravák s levákem. Z dosavadního průběhu zápasu frustrovaný soupeř  se na začátku hry nesoustředil a poměrně zbytečně kazil. Za stavu 5:0 pro nás si domácí vzali oddechový čas. Tento stav byl symbolický. Neboť minulý zápas, kdy Robert F. nastoupil do vložené trojice, byl stav také 5:0, ale tentkrát to bylo pro soupeře a Robert se nechal vystřídat. Nakonec jsme po tomto střídání výsledek otočili a vyhráli 10:8. No a i tentokrát to skončilo 10:8. S tím rozdílem, že to soupeř neotočil, ale kluci vedení udrželi. Ale průběh druhé poloviny prvního setu naznačil, jak bude probíhat set druhý. Ano, soupeř měl již více ze hry a vyhrál 10:7. Ale je potřeba říci, že jim to Jarda s Robertem ulehčili a opět se přesvědčili, že heslo opatrnost nade vše není to pravé.  V rozhodujícím setu to bylo také velmi zajímavé. Soupeř vedl 6:2. Tentokrát jsme si oddech vzali my. Po pár peprných slovech a po slovech o kuráži to kluci fantasticky otočili na 10:7. Stačilo se nebát a ve vhodných okamžicích risknout, smeč přitvrdit a nebát se hlavně vyhrát. Martin s Milanem pak porazili 10:6 a 10:8 další soupeřovu dvojici. V poslední trojce jsme potvrdili naše vítězství, i když v poli to tak nešlo. Asi to bylo hřištěm, nebo? Domácí Vestec tak doma nevyhrál ani jeden zápas a prohrál krutým výsledkem 7:0. K tomu navíc ještě odstoupil v průběhu hry jeden domácí hráč s bolavým kotníkem. Zápas s Vestcem probíhal ostatně jako vždy ve velmi kamarádském duchu. Velká škoda, že jsme tam byli skoro každý autem, tak jsme po zápasu naskočili do aut a jeli domů. Lepší variantou by bylo rozhodně zůstat v místní hospůdce na hřišti, probrat společně zápas a sledovat turnaj malých fotbalistů, který tam právě probíhal. Tak snad příště. Z neznámých důvodů mě bohužel nenapadlo udělat pár fotek.